Věčný začátečník aneb každý pokus se počítá
Cvičím jógu cca 15 let. Mám období, kdy se praxi věnuji více a období, kdy méně. Někdy cvičím pravidelně a precizně, jindy se musím nutit a hledám si výmluvy, proč necvičit. Tak či tak je to už dobrých 15 let, kdy se józe věnuji, ale stoj na rukou přesto neudělám. Řekla bych, že jsem „věčný začátečník“. Je tomu ale opravdu tak? Není.
Rychlejší „rozjezd“
Když přistupuji po delší pauze ke své praxi. Vždy mi chvíli trvá než se tělo zase protáhne. Svaly se uvolní nebo naopak zpevní a moje mysl zklidní. Při každém dalším začátku je ale můj „rozjezd“ rychlejší a rychlejší. Svaly mají svalovou paměť, takže i když dojde k pauze ve cvičení, dokážou se efektivněji dostat do formy, než kdybych začínala opravdu poprvé.
Je to v hlavě
A stejně tak to funguje s myslí. Pokud pravidelně u praxe i meditujete, tak po čase dosáhnete zklidnění. Cítíte vnitřní vyrovnanost, nadhled nad stresovými faktory ve vašem životě. Své emoce vnímáte, ale nejste jejich obětí. Když meditační praxi začneme odkládat, začne se tento klid pomalu rozpadat. Když se k meditaci opět vrátíme, rychleji začneme svého zklidnění opět dosahovat, než kdybychom meditaci nikdy dříve nezkoušeli.
Suma sumárum se tak dá říct, že věčný začátečník neexistuje. Každá odcvičená chvíle, každá meditace v životě – obojí se počítá.
Život je cesta
Určitě se ve své praxi snažíme dosahovat pravidelnosti. Ale na druhou stranu, život je dynamický. Potýkáme se s nemocemi, rozvraty ve vztazích, zátěži v práci… ne vždy dokážeme pravidelnost udržet a někdy je možná i lepší naopak ubrat a nesnažit se držet všechno na sílu. Takže pokud jste také takový „věčný začátečník“, nemějte z toho vrásku. To, co jste si vybudovali i sebemenší minutou věnovanou sami sobě, to se počítá a vaše tělo a mysl si to pamatuje.
Autor: Věra Bátrlová
