V lednu odpočíváme
Leden není nový začátek. Je to hluboký střed zimy. Období, kdy je světla málo, dny jsou krátké a tělo si přirozeně žádá zpomalení. Málo světla. Málo tepla. A také málo volné energie. Přesto je to měsíc, kdy nám všude prodávají „fresh start“, velké plány a energii „nový rok, nové já“. Jako by právě teď měl přijít náš největší výkon, největší disciplína a největší tlak na změnu.
Zima je ale obdobím obratu dovnitř. Časem, kdy se energie sbírá, ne rozdává. Kdy se kořeny posilují v tichu a klidu, i když to zvenku není vidět. Nic nemá být uspěchané. V přírodě se teď nic netlačí na růst — a ani my bychom nemusely.
Pro většinu žen nebyly Vánoce odpočinkem. Byly výkonem. Plánováním. Organizováním. Držením prostoru pro ostatní. Snahou udělat je kouzelné, teplé a harmonické pro všechny kolem. Často na úkor sebe. Ve středním věku už tělo ví, že odpočinek není luxus. Není slabost. A už vůbec není něco, za co bychom se měly omlouvat. Je to základní potřeba.
A tak když přijde leden a motivace je nízká, není to selhání. Není to lenost. To zima dělá svou práci. Tělo i mysl si berou čas na obnovu, integraci a ticho. Tento měsíc je tu proto, abychom se stáhly dovnitř. Abychom méně tlačily a více naslouchaly.
Horký čaj v dlaních. Brzké večery. Teplá deka. Klid bez výčitek. Prostor nebýt produktivní, ale být. Dovolit zimě být zimou — i v sobě. Protože právě v tomto klidu se nenápadně rodí síla pro další období.
V lednu odpočíváme.
